close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Neží ve strachu,ží strachem!

Plemena

12. února 2008 v 20:51 |  Koně

Aegidienbergský mimochodník

Původ a historie:

Tento mimochodník byl vyšlechtěn v hřebčíně Aegidienberb u Kolína nad Rýnem v Německu. Konečný produkt mu obsahovat 5/8 krevního podílu islandských koní a 3/8 krevního podílu peruánských koní. Cílem je spojit dobrý charakter a přizpůsobivost islandských koní s větším rámcem a jezditelností koní paso.

Popis a charakteristika:

Výsledkem této chovatelské činnosti je rád se pohybující výkonný kůň s podobnou robustností jako island a s příjemnou povahou. Výška se pohybuje mezi 140 a 150 cm a povoleny jsou všechny barvy včetně strakatosti (viz. obrázek dole). Je to silnější menší kůň spíše typu většího islandského koně s ušlechtilou hlavou a bohatou hřívou.

Využití:

V Německu je to oblíbený kůň pro volný čas

Adajevský pony

Původ a historie:

Adajevský pony je formou kazašského koně. Druhou formou je džabe.
Kazašský kůň je starobylé plemeno (13. - 14. století) u kterého se předpokládá, že je potomkem asijských divokých koní (kertag). Vznikl v Kazachstánu, státě bývalého SSSR. Plemeno bylo ovlivněno širokou škálou jiných plemen, především mongolským koněm, arabem, karabairem, achaltekinským koněm a rovněž přidáním krve moderních plemen, jako jsou anglický plnokrevník, orlovský klusák a donský kůň.

Popis a charakteristika:

Adajevský pony je lehčího rámce a je živější než džabe. Byl více ovlivněn krvní anglického plnokrevníka, donského koně a orlovského koně, než džabe. Proto má lepší kvality než džabe, ale na rozdíl od něho není tolik schopen přizpůsobit se extrémním klimatickým podmínkám. Adajevský pony je jemný, s malou hlavou a dlouhým krkem. Má rovnou záď, relativně úzký hrudník a jemnou kostru, za kterou je často kritizován. Jsou to většinou hnědáci, šedáci, palominové nebo ryzáci a jejich výška nepřesahuje 145 cm.

Využití:

Adajevský pony je vhodnější jako jezdecký kůň, ačkoliv se může používat i jako tažný kůň.
ahojky...
dolina19

Achetta

Název:
Achetta nebo Giara (Pony Della Giara - italsky)

Původ a historie:

Achetta je pony plemeno pocházející z Itálie, Sardinie. Stáda těchto koníků se proháněla na plošině Giara už v dávných dobách a předpokládá se, že jejich předky sem přivezli Kartaginci. Ve druhé polovině 20. století s mechanizací v zemědělství poníci ztratili své původní uplatnění a byli chování povětšinou pro maso. Populace tím pádem rapidně klesla. V 70. letech minulého století se začalo s intenzivním šlechtěním, které mělo plemeno zachtánit. Do chovu se vybírali pouze typičtí jedinci. V současné době čítá populace asi 500 jedinců.

Popis a charakteristika:

Výška se pohybuje v rozmezí 125 - 135 cm, váha mezi 170 - 200 kg. Jedná se o velice odolné plemeno, barva je většinou tmavě hnědá, oči mají mandlový tvar a hříva s ohonem jsou husté a dlouhé.

Využití:

Poníci se využívají při tradiční hře "is insocadores" a jako jezdečtí poníci. Většinou však žijí volně a kontrolují se pouze čas od času.

Achaltekinský kůń

Úvodem...

Historie jezdectví, zvláště pokud se dotýká původu plemen koní, vede nevyhnutelně ke spoustě nejasností, protikladů a také záhad. Takovým je i achaltekinec, pouštní kůň, který žije v okolí oáz v Turkmenistánu. Společně s jomudem je příbuzným turkmenského koně. Možná, že turkmenský a achaltekinský kůň nejsou nic víc než varianty starobylého plemene, které už ve starověku obývalo přilehlé oblasti...

Název plemene:

Achaltekinskaja lošaď, Achal-Teke

Vysvětlení názvu:

Achal-Teke je horská oblast na hranici Turkmenie a Íránu táhnoucí se od východního břehu Kaspiku až k Ašchabadu. Bylo to středisko hlavního kmene kočovných Teke-Turkmenů, rusky Achaltekinců, kteří pásli stáda mezi Persií, Afghanistánem, Bucharou a Chivou, tedy v dnešním Turkmenistánu, a podle nich dostalo plemeno jméno.

Původ a historie:

Achaltekinský kůň je starověké plemeno, vyšlechtěné kočovnými turkmeny zřejmě z tarpanů pouštního typu, neboť si dodnes uchovalo znaky pouštních koňovitých. Přestože se s těmito koňmi již od r. 1000 př. n. l. obchodovalo, vlastní chov zůstal omezen na vybrané části Turkmenie a teprve v novověku se zakládaly chovy i mimo tuto oblast. Chov se zřejmě řídil stejně přísnými pravidly jako chov arabských koní, a proto ruští hippologové považují tohoto koně za plnokrevníka. Patrně právem, původně bylo křížení nepřípustné.
Zprávy o tomto plemeni jsou staré nejméně 3000 let. Achaltekinské koně od kočovníků kupovali v 1. tisíciletí př. n. l. pro vojenské účely Peršané a údajně je sedlala i baktrijská garda Dareiova, která se střetla s Alexandrem Velikým. Údaj je věrohodný, protože starověká Baktrie ležela mezi řekami Oxus (Amu Darjou) a Margos (Murgab), tedy v dnešní Turkmenii. Udivující je jen počet - 30 000 jezdců. Chov v turkménských oázách a na hornatých okrajích pouště byl tak proslulý, že o koně měli zájem i čínští císaři. Zhruba od 2. stol. př. n. l. vídáme na čínských malbách vyobrazené vysoké koně s dlouhým krkem a malou hlavou, táhnoucí luxusní vozíky. Mohli to být docela dobře achaltekinci, získaní obchodem nebo ukořistění. Číňané totiž neváhali uspořádat tažení až do Farghany, aby se zmocnili "nebeských koní". Později se plemeno rozšířilo i do Arábie, Kazachstánu, Dagestánu a zásluhou ruských odborníků až na severní Kavkaz.

Popis a charakteristika:

Achaltekinec je pouštní jezdecké plemeno s tenkou kůží bez podkožního tuku a s jemnou srstí, s řídkým hedvábným ohonem a hřívou, a okem ve tvaru mandle. Je prošlechtěné k rychlé jízdě s menší zátěží a pečlivě ošetřované, chráněné před chladem i slunečním úpalem. Mezi místními plemeny má výjimečné postavení, neužívá se k běžné práci a krmí se zvláštní dietou s vysokým obsahem bílkovin a tuku a malou dávkou objemového krmiva. Tradičním krmivem jsou například granule ze sušené vojtěšky, hrudky z ovčího tuku, vajec, ječmene a kvatlamu, nebo smažené těstové placky.
Podle západních požadavků není achaltekinec právě dokonalý. Je to štíhlý, nižší kůň (ideální výška 157 cm, průměr 154 cm, klisna o 2 - 5 cm nižší) s nápadně dlouhým krkem, jemně modelovanou hlavou nesenou vysoko nad kohoutkem, užším hrudníkem (obvod asi 167 cm), delším, měkčím hřbetem s náznakem štěpení zádě, zato s dobře vyvinutým hřbetním svalstvem. Má mimořádně dlouhé bérce a strmou spěnkou. Obvod holení je v průměru 18,9 cm. Kopyto je malé, s nízkými patkami, neobyčejně tvrdé, rohovina je velmi kvalitní. V přírodních podmínkách se neková.
Chod je vydatný, vyrovnaný, předností je mimořádná obratnost a rychlá reakce na terénní překážky. Krokem se achaltekinec pohybuje jen na pastvě. Klus je tvrdý a drobivý, pro jezdce velmi nepříjemný, ale cval je plavný, vyrovnaný, hladký. Mimochod se u tohoto plemene téměř nevyskytuje. Kůň se zdá mnohdy slabě osvalený, ale menší množství svalové hmoty je pro něj výhodou, ulehčuje mu snášení veder a lepší hospodaření s vodou. Ačkoliv postoj končetin nebývá korektní, protože vinou užší hrudi bývají přední nohy sblížené a zadní mají sklon k šavlovitosti, výkonnost tím rozhodně ovlivněna není. Je neobyčejně odolný a vytrvalý, stvořený pro distanční jízdy. Vydrží dlouho bez vody a krmení, snadno snáší vedro. Působivý je nejen hrdý postoj a neobvyklé držení hlavy, ale také srst vyznačující se výrazným kovovým leskem. Achaltekinský bělouš je stříbrný, plavák zlatý, hnědák bronzový či měděný. Vraníci jsou velmi vzácní.

Povaha:

Achaltekinec mívá tvrdou, svévolnou povahu a těžko se ovládá. Je to srdnatý kůň a rozhodně není bojácný. Svému stálému jezdci věrně slouží. Má výborný orientační smysl a skvělou paměť, takže se v známém terénu pohybuje zcela bezpečně. Výcvik tohoto plemene je obtížnější, místní lidé své koně ovšem zvládají skvěle a při dostizích jim ponechávají plnou vůli. Hřebci jsou dosti nesnášenliví, ale velmi soutěživí, klisny naopak mírné, výborné matky, které svá hříbata udatně brání. Plemeno se odchovává v přírodních podmínkách, klisny s hříbaty tráví první měsíce života v oázách.

Využití a sport:

V Turkmenii byl achaltekinec nejvíce ceněným jezdeckým koněm, který se uplatňoval dříve při přepadech karavan, později hlavně při vojenských příležitostech. Hippologové ruské říše jej považovali spíše za kuriozitu, ke zlepšení jiných plemen se využíval jen ve středoasijské oblasti. Jeho hodnocení se zlepšilo až v době mezi světovými válkami, kdy docházelo k pokusným křížením s evropskými plemeny. Je velmi vhodný pro individuální spolupráci s jedním jezdcem, horší je jeho "kolektivní" využití v jezdeckých oddílech.
Nejslavnější zkouškou vytrvalosti achaltekince byla jízda z Ašchabadu do Moskvy, kterou absolvovali v roku 1935 achaltekinští a jomudští koně. Trasa měřila celkem 4 128 km, z toho 960 km vedlo pouští. Cesta trvala 84 dní a tento výkon nebyl nikdy vyrovnán, natož překonán.
Na území bývalého SSSR slouží achaltekinec k mnoha sportovním soutěžím, například skokovým, dálkovým jízdám i k drezuře. Držitelem zlaté medaile z olympiády v Římě v r. 1960 za drezuru se stal Filatov na achaltekinském hřebci Absentu. V posledních letech se zvýšila účast jezdců z bývalých sovětských republik na mezinárodních jezdeckých soutěžích, ačkoliv podmínky nyní mají k požadované úrovni daleko. Nevyhnutelně se však styk s cizími ekipami a jezdeckými názory, jemuž dosud bránila železná opona, projevuje na zlepšení chovu sportovních koní. Dosud koně soutěžili v mnoha disciplínách bez naděje na úspěch, protože se nemohli vyrovnat s výkonnostními požadavky, což mělo vliv na řízení chovu. Výsledkem je, že doposud velice výjimečný achaltekinec se vyvíjí tak, aby vyhovoval novým kritériím, a začíná tudíž získávat vnější znaky, odpovídající obvyklému typu evropského soutěžního koně.






























Abtenauerský chladnokrevník

Původ a historie:
Abtenauerský chladnokrevník pochází z Rakouska, jedná se o nejmenší chladnokrevný ráz koně chovaný v německy mluvících zemích. Je to vlastně malá forma norika (v průměru o 5 cm menší), která se chová v Salzburských Dolomitech v údolí Abtenau (chovné centrum) od roku 1800. V současnosti chov čítá asi 100 chovných klisen. Přesto že se jedná o málo početné plemeno, nachází si své příznivce i mimo Salzburských Dolomit, v jiných částech Rakouska.

Popis a charakteristika:

Abtenauerský kůň je klidné povahy, nenáročný, dobře krmitelný, robustní, energický, ochotný pracovat. Jeho chody jsou ploché a korektní. Stavba těla je harmonická, nohy kvalitní. Převládají vraníci a ryzáci, ale tigrovaná barva, která je tolik oblíbená u norika, se nevyskytuje. Výška se pohybuje okolo 155 cm.

Využití:

Využívá se jako jezdecký a pracovní kůň. Především kvůli jistému kroku, hbitosti a smyslu pro rovnováhu se využívá při práci v horských, těžko dostupných terénech při přibližování dřeva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kečitka Kečitka | 13. února 2008 v 12:26 | Reagovat

Krásný děkuji :o)

2 markéta markéta | E-mail | Web | 30. března 2008 v 21:26 | Reagovat

no pěkný ale mohlo by být víc plemínek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama